Anička Seifertová: Čím déle jsem z konzervatoře pryč, tím více si uvědomuji, jak moc mi to studium do života dalo!

Dalo mi pocit, že mám na světě svoje místo. Že jsem svým způsobem výjimečná a ukázala mi, jak můžu šířit radost z hudby dál. Ukázalo mi, že hudba je radost a jako hudebníci umíme díky hudbě vnímat spoustu věcí jinak. 

Naučilo mě si nenechat věci líbit, umět za sebe bojovat a mít lokty. Naučilo mě disciplíně. Naučilo mě samostatnosti. Naučilo mě psychohygieně. Dalo mi do života spoustu skvělých zážitků, zkušeností a lidí. Seznámilo mě s náročnými a stresujícími situacemi a obdobími a díky tomu s dalšími takovými, co mi život přináší umím pracovat a umím je dobře zvládat. Naučilo mě komunikovat s lidmi z různých sfér, sociálních skupin a kruhů. Vím, že se ve světě neztratím.

Konzervatoř měla veliký vliv na to, jakým jsem dnes člověkem. A myslím, že jsem dobrý člověk. A za to děkuji i mému studiu na Konzervatoři v Teplicích. Moc všechny zdravím a objímám! 

Sára Königová: V první řadě Vám musím říct, že se mi moc stýská. Hltám sociální sítě, sleduji, co se "doma" děje a moc mi to chybí. Škola, vyučující, intr, koncerty, spolužáci a paní vrátná s panem vrátným. Velmi často na vás myslím a vzpomínám.

K Vašim otázkám, co teď dělám? Dřu a makám na sobě. 

Hned po konzervatoři jsem začala studovat na FSE UJEP Sociální práci a sociální politiku, protože jsem neviděla, a stále nevidím, budoucnost ve výuce na ZUŠ. Na jaře 2024 jsem úspěšně odstátnicovala, a v říjnu jsem nastoupila na navazující magisterské studium, též v oboru sociální práce. Studium mě naplňuje a cítím se tu velmi dobře.

Jak už jsem zmínila výše, od 6. ročníku učím na ZUŠ Česká Kamenice. Práce mě moc baví, ale mám velké výhrady k chování a přístupu dětí k výuce na ZUŠ, stejně tak k jednání a přístupu jejich rodičů. Jsme vnímáni jako levný dům dětí a mládeže. Každý týden s kolegyněmi řešíme náročné chování některých dětí, každý měsíc řešíme s vedením stížnosti a neslušné jednání rodičů vůči mně. Vysává mě to a nevím, jak dlouho v tom budu chtít pokračovat.

A protože je práce v ZUŠ velmi nestabilní a pomalu s každým pololetím se mi mění úvazek, stále pracuji v Lidlu, který mi dává jistotu příjmu. A co mi konzervatoř dala? Nádherné vzpomínky, kontakty, přátele, pomohla mi v hledání sama sebe, taky první pusu a POCIT DOMOVA. 

Viktorie Ševčíková: Momentálně studuji v 1. ročníku magistra psychologii na FF na Karlovce. K tomu učím cello ve své domovské ZUŠ v Klášterci nad Ohří. Ve zbývajícím čase hledám cestu, jak propojit psychologii a hudbu.

Studium na konzervatoři mi určitě dalo něco do života. Koukám na svět jinak, obohaceně o hudební/uměleckou zkušenost. Získala jsem kvalitní praxi v hraní v orchestru, ze které dosud těžím. Věřím, že jsem si díky studiu vybudovala dobré základy pro předávání cellových dovedností žákům. Jsem vděčná svému profesorovi Maratovi Šajachmetovovi za mnoho věcí, které mě naučil, a také za inspiraci, kterou mi předal.

Zároveň jsem se během studia naučila význam sousloví „nutné zlo“ – některé zkoušky, přezkoušení a administrativní nutnosti, zvlášť když jsem studovala zároveň gymnázium, mi připadaly zbytečné a nedávaly mi moc smysl. To je ale vlastně taky příprava do života :)

Jana Sklenářová: Momentálně studuji navazující magisterské studium, obor Hudební výchova pro SŠ na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Pracuji jako učitelka sólového zpěvu, sborového zpěvu a hudební nauky v ZUŠ Mšeno. Bezprostředně po ukončení studia na Konzervatoři v Teplicích v roce 2021 jsem založila koncertní pěvecké Duo di Fiori, se kterým vystupujeme po celé České republice. Koncertně spolupracuji též s emeritní pěvkyní ND, s mezzosopranistkou Lydií Havlákovou a  tenoristou Janem Fléglem. Spolupůsobím také jako zpěvačka a flétnistka v souboru Madrigal Kadaň, který se věnuje staré hudbě. Ve volném čase se věnuji i masérské činnosti, jíž se profesionálně zabývám od roku 2021, kdy jsem ukončila masérské kurzy.

Na dobu studia na Teplické konzervatoři vzpomínám s nesmírnou láskou a vděčností. Teplická konzervatoř je dle mého názoru úžasná hudební instituce, která své studenty skvěle připravuje na jejich budoucí profesní uměleckou i pedagogickou dráhu. Vyučují na ní vynikající pedagogové, odborníci ve svých oborech, kteří respektují individualitu svých studentů, podporují své žáky v hudebním i osobnostním růstu a otevírají jim cestu k hudbě.

Konzervatoř mě velmi významně ovlivnila a zformovala. Našla jsem zde skvělé přátelé a  potkala mnoho velmi inspirativních lidí jak mezi pedagogy, tak studenty. Během studia klasického zpěvu jsem měla možnost se pěvecky i herecky spolupodílet na inscenaci barokní opery Henryho Purcella Dido a Aeneas v režii Vladimíra Gončarova a na mnoha dalších krásných hudebních projektech. Teplická konzervatoř mi zkrátka přirostla k srdci. Za to, čím jsem dnes, vděčím z velké části právě jí a svým úžasným pedagogům, kterým tímto mnohokrát děkuji.

Stanislav Čermák: Po Konzervatoři v Teplicích jsem se vydal studovat hudební kulturu (hudbu se zaměřením na vzdělávání) na Západočeskou univerzitu v Plzni, kterou jsem úspěšně absolvoval, napsal bakalářskou práci pod názvem ,,Výuka hudební nauky na základní umělecké škole s využitím exkurzí'' a získal titul Bc. - jelikož není můj jednooborový magisterský program na univerzitě, musel jsem se přesunout. Mé kroky vedly na UJEP v Ústí nad Labem, kde jsem nyní nespokojený se systémem, rozvrhem, přístupem vyučujících a kvalitou školy. Stejně jako někteří mí spolužáci z konzervatoře, ztrácím jeden rok - ale absolutně mi to nevadí. Podal jsem si přihlášku na Univerzitu Palackého v Olomouci, kde na filosofické fakultě půjdu studovat muzikologii, jelikož se chci hudbou zabývat mnohem více. Pokud mi to nevyjde, podám si přihlášku zpět do Plzně, kde si tedy budu muset k hudební výchově vzít i druhý obor (zřejmě geografii nebo výchovu ke zdraví). 

Od studia konzervatoře vyučuji již sedmým rokem hudební nauku a přípravu na konzervatoř z HN na Základní umělecké škole Floriána Leopolda Gassmanna v Mostě, během těchto let vyučuji zde i sborový zpěv a pár hodin populárního zpěvu - výjimečně, jelikož mě baví více hudební nauka. Při nástupu na VŠ jsem nastoupil jako záskok na Podkrušnohorské gymnázium v Mostě, kde jsem poprvé učil hudební výchovy a zjistil jsem, že mě to baví. V následujícím roce jsem tedy začal vyučovat středoškoláky na gymnáziu v Lovosicích hudební výchovy. Ve státnicovém roce se mi přidala i 11. základní škola v Mostě s rozšířenou výukou hudební a výtvarné výchovy, kde jsem vyučoval ,,nehudebníky'' hudební výchovu - po tomto roce jsem pracovní poměr ukončil. Důvodem bylo vyčerpání odpoledne na ZUŠ, do které chci vkládat nejvíce energie - i tak jsem s ,,nehudebníky'' vytvořil projekt, kde si zazpívali a zahráli. Tento rok jsem místo výuky na ZŠ přijal místo na gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích, kde jsem za tento půlrok dal dohromady studentský orchestr a sbor, který vystoupil na mikulášském koncertu gymnázia. Na gymnáziu v Litoměřicích se mi tedy moc líbí, baví mě to, stejně jako na gymnáziu v Lovosicích a samozřejmě na ZUŠ. U hudebních výchov se mi líbí, že žáci na hodiny chodí rádi a o hudbu se zajímají - baví mě je rozvíjet. U hudebních nauk mě baví žákům látku vysvětlovat tak, aby ji každý dobře pochopil a uměl - mám radost, že jsem z hudební nauky úspěšně na konzervatoř připravil např. Denisu Paškovou, Matouše Lindu a Elišku Kozlokovou. Má práce mě baví a dává mi smysl :-) 

Díky teplické konzervatoři pracuji s veškerými informacemi z hlediska hudby - to co nás učili na univerzitě jsem již z konzervatoře dávno věděl. Pro mě největšími mistry a hudebními umělci vždy budou vybraní profesoři z teplické konzervatoře - do teďka si z nich beru velký příklad. Díky této škole mám rodinný přístup ke svým žákům a studentům. Myslím si, že jsem díky škole trpělivý, vstřícný, více muzikální, laskavý a samozřejmě bláznivý. Snažím se prožívat život tak jako tehdy na škole - zkrátka na tuto školu mám dost hezkých vzpomínek, které si rád připomenu a chtěl bych vrátit čas. Vzpomínám rád na hodiny, na domov mládeže a mé průšvihy, na (večerní i denní) život v Teplicích se spolužáky, na koncerty, výjezdy a exkurze. Školu na každém rohu vždy hájím a podporuji ji. Myslím si, že konzervatoř vychovává, protože takový - jaký jsem teď, bych bez této školy nebyl. :-) 

P.S. a teď se mi stýská ještě víc.